O chystání vzpomínek
Minulý rok ta pusinka ještě spočívala na mé hrudi v nosítku, otvírala se a dožadovala další a další jahůdky. Utrhla jsem dvěma prsty a vkládala jsem jednu malou jahůdku za druhou, zatímco do jiné větší pusy si je vkládaly dva menší prstíky samy. Letos také trhám a také plním pusinku, ale ta už pobíhá okolo a hlásí, ukazuje a dožaduje se ze země, občas si utrhne sám a občas dostane nějakou od svého většího brášky. Prsty mi potom tak nádherně voní. Sem tam nějakou jahůdku strčím do pusy i sobě. Protože všichni tři jsme důležití a tohle budou naše společné letní slastné vzpomínky. Možná pro ně nebudou důležité, možná si je nebudou pamatovat. Vůbec nemůžu tušit, které zážitky založí ve svých vzpomínkách jako ty důležité, ty krásné, ty… ikonické! Ale jednou… a je docela možné, že to jednou nastane velmi brzy, i když já budu mít pocit, že je to přeci nedávno a budu se divit, že si to nepamatují… budu jim vyprávět: „To když jste byli ještě úplně maličcí, chodili jsme spolu skoro...