Ahoj roku! Před rokem a půl jsem měla pocit, že tento prostor potřebuji, a po roce a půl ten pocit mám zase. Tak jsem tu a pokračuji. Pokračuji si. Minulý rok nebyl moc slavnostní, takový ten s jazykem na vestě. Ušmudlané, nevyprané. Sednout si, přivonět, popovídat s přáteli, mít čas na přátele, mít přátele, nachystat degustační menu, květinovou výzdobu - nebylo. Tento rok bude. Jazyk na vestě budu mít ještě víc, protože už mě honí nejen kluci, ale i čas, a já to musím nějak vymyslet. A možná jsem méně znepokojená, než bych měla a mohla. Ale tu vestu vyperu, nebo ji rovnou vyměním za novou, abych si zvykla na bohatší realitu, v které chci žít, sednu si, přivoním, povídání si budu psát do diáře a květinovou výzdobu si (venku) nenechám ujít. Mám doma školáčka, domškoláčka a zatím neděláme nic. A hodláme v tom pokračovat, protože vlastně děláme úplně všechno. Jen bych to chtěla dělat ve větší pohodě, klidu a neodbíhat k myšlenkám k práci. I proto potřebuji bohatší realitu, prác...