Ahoj roku!
Před rokem a půl jsem měla pocit, že tento prostor potřebuji, a po roce a půl ten pocit mám zase.
Tak jsem tu a pokračuji. Pokračuji si.
Minulý rok nebyl moc slavnostní, takový ten s jazykem na vestě. Ušmudlané, nevyprané. Sednout si, přivonět, popovídat s přáteli, mít čas na přátele, mít přátele, nachystat degustační menu, květinovou výzdobu - nebylo.
Tento rok bude. Jazyk na vestě budu mít ještě víc, protože už mě honí nejen kluci, ale i čas, a já to musím nějak vymyslet. A možná jsem méně znepokojená, než bych měla a mohla.
Ale tu vestu vyperu, nebo ji rovnou vyměním za novou, abych si zvykla na bohatší realitu, v které chci žít, sednu si, přivoním, povídání si budu psát do diáře a květinovou výzdobu si (venku) nenechám ujít.
Mám doma školáčka, domškoláčka a zatím neděláme nic. A hodláme v tom pokračovat, protože vlastně děláme úplně všechno. Jen bych to chtěla dělat ve větší pohodě, klidu a neodbíhat k myšlenkám k práci. I proto potřebuji bohatší realitu, práce po nocích a víkendech bylo a ještě bude dost.
Po x dlouhých létech mám na tento rok plán. Velmi jasný a podrobný. To já kdysi tak ráda dělávala! Tolik naděje, chuti, touhy (se) změnit. Nový deníček. Diář. Papírky, bločky. To k tomu patřilo. Nové prázdné stránky. Pak jsem začala být k sobě laskavější, měnit se už tak nepotřebovala, a pak jsem už neměla čas ani na laskavost, ani na přísnost.
Ale teď je potřebuji nejen sny, naděje, vizi, ale i jasný a podrobný plán. Mám ho a líbí se mi. Je laskavý, hledá, v čem mi bude dobře, ale je naprosto konkrétní, jen se o něj opřu. Žádný bič, opora.
Takže ahoj roku!
.jpg)
Komentáře
Okomentovat